Historie města Hradce Králové

konečně se něco dozvíme o historii HK už se těším na příspěvky které nebudou osobní a arogantní

Takový hezký neosobní příspěvek:

Víte, že v Hradci Králové stály dva závody na výrobu automobilů?

Když už jsme u těch továren - o té na auta jsem něco zaznamenal, nějaké informace jsou i v Technických památkách (Grada, 4 díly) - ale zrovna Hradec tam není zpracován kdoví jak obsáhle :-( Například jsem tam nenašel zmínku o docela zajímavé fabričce v Kuklenách, po levé straně ve směru z HK, kousek před rozbočeném silnic na PCE a PHU - před kuklenskou poštou. Jestli ví někdo, co to bylo zač, ať to tu napíše.

Jedna byla AHRA (Automobilka Hradec Králové) a to druhý nevím jak se jmenovalo.

Firma KAN-neboli Královehradecká automobilka Nejedlý. Po roce 1910 zřídil v Kuklenách trutnovský továrník František Petrášek pobočku svého závodu na výrobu automobilů (automobily značky Perfekt). Brzo ale skončil. Po něm nastoupila firma Nejedlý, jejíž výrobní aréál převzal Petrášek po roce 1918, kdy se sem definitivně přestěhoval z Trutnova. Firma KAn fungovala až do do koce 20. let. Zájemce o tuto problematiku odkazuji na jakoukoliv aspoň torchu serioznější knihu o historii autom. průmyslu na našem území, kde jsou k tomu odpovídající informace. Takže hledejte a neptejte se tady, Zde vám stejně nikdo nic neřekne. Ať žije Trutnov.

Minimum příspěvků k tomuto tématu vnímám jako smutný důkaz nezájmu a následně i neznalosti historie (nejen) v podmínkách našeho města. Žijeme pouze přítomností a budoucností a já si myslím, že to není úplně správné. Pokud se člověk začte do komentářů k tématům v tomto fóru, nestačí se divit, co všechno se tam řeší a čemu všemu se lidé dokáží divit, vždyť všechno "lidské" tu už jednou bylo. Zlo, nenávist, hloupost, stejně jako dobro, láska i chytrost byla našim předkům vlastní, stejně jako dnes nám. Řemeslníci, lékaři, učitelé, úředníci i strážníci, stejně jako poctiví občané a kriminálníci, to všechno už tady jednou bylo. Proč se občas v tom spěchu nezastavíme a nepodíváme se na sebe do zrcadla historie, možná by nám to pomohlo více chápat dnešní "staronové" děje.

Bohužel, není to ani tak nezájem, jako přirozené vymírání pamětníků. Můj děda umřel před 40 lety a já si dnes matně vzpomínám, co mi vypravoval o Chrudimi na počátku století, o 1. světové... V Hradci bydlel někdy od počátku 30. let a vyprávěl mi toho dost. Jenže tehdy mi bylo mezi 5 a 10 roky, takže mě to příliš nezajímalo a navíc jsem podrobnosti zapomněl. Přesto si pamatuji, že pracoval v firmě Doleček (?), která vyráběla dveřní kování a v nějaké firmě na výrobu polévkových kostek (snad taky v Hradci), pak v Ippence (Montas) a ve Škodovce.Za války přešel do Němci budované škodovácké slévárny v Plotištích (ČKD).
Dovolím si silně pochybovat, že mé vnuky budou zajímat mé vzpomínky na Hradec 60. let minulého století, takže mé vzpomínky zmizí se mnou.

V Hradci Králové zemřel politický vězeň českého normalizačního komunismu Pavel Wonka (v r. 1988).
Zřejmě to bylo poslední úmrtí ve vězení v řadách politických vězňů.

O něm se vedou spory a to jak o jeho osobě, tak o jeho politické čistotě (spolupráce s StB?).

Byla mu odhalena pamětní deska v roce 2003 na budově "KRAJE". Odhalení se zúčastnil i jeho bratr Jiří Wonka, který byl rovněž politickým vězněm a signatářem Charty 77 a měl problémy s policií i po r. 1989.
Wonkové byli rehabilitováni ze všech rozsudků před r. 89. Soudkyně Horvátová, která odsoudila Pavla Wonku soudí dále, vězeňský lékař zodpovědný za zdraví Wonky MUDr. Pek léčí i nadále! Horvátová prošla prověrkou.

K případu Wonky ještě tolik: bývalý primátor a rovněž předlistopadový disident, dnes diplomat Ing. Martin Dvořák se k němu stavěl distancovaně, Konfederace politických vězňů (KPV) v HK jej neuznává jako politického vězně, často se hovořilo i o jeho kverulantství. Na pohřeb Wonky přejelo v r. 1988 množství lidí, o něm byla napsána brožura Pavel Wonka - Vězeň svědomí, pojednává o něm kniha spisovatelky Evy Kantůrkové - Valivý čas proměn, byla podávána trestní oznámení kvůli jeho smrti, případ byl medializován atd. atd. Snad byl navrhnut Wonka i na státní vyznamenání, ale bylo to zamítnuto (2003). Je po něm pojmenována ulice a most. Wonkové nebo jeden z nich bývali členy KSČ, zažili si příkoří jako Němci (jejich rodina nebyla vyhnána či vysídlena). Wonka Pavel byl jediným nezávislým kandidátem v komunistických volbách po celou dobu českého komunismu a požadoval sundání obrazu Stalina z veřejné místnosti. Údajně byl velmi dobrý soukromý právník a pomáhal lidem vyhrávat spory!
---------------------------------------
V HK se natáčel film Vyšší princip (měl problémy s cenzurou před i během natáčení, nesmělo se v něm objevit slovo Masaryk!, k filmu byla beseda s jeho režisérem J. Krejčíkem v r. 2001 v HK), 105 % alibi, Muži nestárnou, Obžalovaný, k Hradci Králové se vztahoval TV seriál Sňatky z rozumu a Návštěvníci.
--------------------------------------------------

Pro objektivitu - pripad Wonka:

www.bohumildolezal.cz/texty/u153-03.htm

www.helcom.cz/index.php?p=2&rid=119&cid=526

Ty Návštěvníci, proč? Jenom proto, že Dáda bydlela údajně v Hradci? :)

Zajimave jsou dejiny 3. odboje v Hradci Králové (kauza Školoud). Take je zajimava vzpoura v hradecke veznici na poc. 90. let v HK!

Dobrý den,
prosím nevíte někdo,čím se v r.1945 zabýval podnik VELTON v Hradci Králové?
Děkuji za odpovědi.
Pechar Petr.

Také se zde natáčel komunistický film Posel úsvitu!

Hradec Králové za třicetileté války (1618) 1620-1648 I.
I. Okolnosti dobytí Hradce Králové v červnu 1639 Švédy, jejich pobyt ve městě v letech 1639-1640, znovudobytí města císařskými v únoru 1640:
V roce 1638 stíhal císařské oddíly vedené generálem Gallasem, po předchozích střídavých úspěších na válečném poli, jeden nezdar za druhým. Na jaře 1639 se švédský vojevůdce Banér (jeden z nejlepších vojevůdců krále Gustava Adolfa II.) přiblížil na saské straně zemské hranici a 4. dubna 1639 psali již znepokojení místodržící do Vídně, že nepřítel stojí u Mělníka. Koncem května se objevil před Prahou, kterou se mu sice nepodařilo dobýt, ale jeho oddíly zaplavily severovýchodní Čechy až po Náchod. V Praze se proto obávali že se pokusí i o Hradec. Spolu se Švédy se opět do vlasti vraceli mnozí čeští emigranti, spojující s jejich ofenzívou velké naděje. Jejich malý vliv však nemohl působit na průběh válečných operací; ostatně švédští vojáci nedbali příliš ani na výslovný příkaz svého vrchního velitele, který jim přikazoval, aby české země zbytečně nedrancovali a neničili. Právě Banérovo tažení mělo v tomto směru nejhorší charakter.
V Hradci tehdy leželo posádkou jen 40 Tiefenbachových mužů spolu s nějakým dalším menším oddílem. Místodržící a česká komora nařizovali proto krajskému komisaři Mittlawovi, aby dal urychleně převézt obilí z hradeckého skladu do Pardubic, jež byly sice podstatně menší (jednalo se o poddanské město), ale měly modernější (renesanční) opevnění a vojensky se daly lépe hájit. Mittlaw však namítal, že důležitý proviant je v Hradci ve stejném bezpečí. Když však Švédové, vedeni generálmajorem panem ze Záběltic (snad českým emigrantem Čabelickým) přitáhli 17. června 1639 v počtu čtyř oddílů jízdy (46 kornet), tří pluků pěchoty (32 praporců) a s 8 děly před město, stála proti této značné síle vlastně jen ozbrojená městská hotovost, vedená hejtmanem Jindřichem Vadasem z Karlova s fenrychem Janem Dyringrem, hradeckými měšťany. Zvláště Dyringer vynikal přímo mimořádnou bojechtivostí a vybízel tyto nepočetné, ve vojenském řemesle nezkušené obránce k odporu. Přesvědčit se mu je, jak je patrno, podařilo, protivník byl však příliš silný. Švédové zaútočili nejprve palbou děl na předsunutou stráž hájící opevnění před sv. Petrem a po této srážce, v níž na obou stranách padlo něco lidu, se Hradečtí stáhli na velký násep u mostu před Pražskou branou. Zde se bránili palbou, před kterou se Švédové ukrývali v okolních podměstských domech. Po nějaké době Švédové přenesli palbu svých děl na val hájený měšťany. V tu dobu se městská rada rozhodla jednat o podmínkách kapitulace. Přitom se nepochybně uplatnila skutečnost, že mohla smlouvat s důstojníky českého původu – emigranty. Nadměrná aktivita Dyringerova pak díky těmto kontaktům neušla pozornosti vítězů a Dyringer se pak musel po tři dny skrývat na radnici v podkroví a teprve potom se mu podařilo v přestrojení uprchnout k císařským do Pardubic. Lze předpokládat že hradečtí konšelé právě Dyringera označili za vlastního původce ozbrojeného odporu (za ten je totiž mohlo postihnout plenění), on sám však později právě na těchto zásluhách založil svou příští životní kariéru.
Po opanování města setrvali Švédové přes noc v táboře, který rozložili na Velkém náměstí. Byl to projev určité nedůvěry vůči měšťanům, kteří se proti nim odvážili užít zbraně. Pak obsadili jezuitskou kolej, kde později zavírali zajatce, kteří pracovali na sypání nových šancí (valů). Město muselo zaplatit výkupné 7000 tolarů. Zprvu požadoval švédský velitel 20 000 a nutil císařského rychtáře i některé radní k zaplacení této částky vězením.
V Hradci si chtěli Švédové vybudovat jakousi operační základnu, z níž by vyjížděli plenit široké okolí a sváželi sem získanou kořist. Tu ostatně hledali i v samotném městě. Zaměřovali se především na cenné předměty. Kopali zejména v jezuitské koleji, kde nalezli nějaké peníze a klenoty a podobným způsobem se zmocnili značného majetku skrytého v měšťanských domech; také nádobí, šatstva a jiných svršků (měšťané v nejistých dobách zazdívali a ukrývali ve svých domech cenné předměty v naději, že je rabující nepřítel nenajde; mnoho domů bylo při tom značně poškozeno). Když po půl roce pan Čabelický Hradec opustil, pokračoval v této činnosti ještě po tři měsíce jeho nástupce. Vymáhal na měšťanech velké platy a nutil je k práci na celkovém vylepšování městského opevnění (švédské šance). Díky této činnosti bylo jen na předměstích spáleno a rozbořeno na 400 domů. Podle směrnic vrchního velitele Banéra se měla švédská posádka před nastupující přesilou císařských vojsk na jaře 1640 z Hradce včas stáhnout, odvézt s sebou veškerou kořist a město vydrancovat. Dne 16. února 1640 však zaskočili švédského velitele císařští v počtu jednoho sta jezdců a šesti tisíc pěšáků nenadálým útokem. Hned prvého dne udeřili na hejtmanství u sv. Petra. Švédové sice celou čtvrť zapálili, ale zamrzlé Labe umožnilo útočníkům rychle překonat druhou linii náspů u sv. Anny a když 18. února ráno ještě přitáhl s dalšími posilami Piccolomini, byly dobyty i hlavní šance u prvního mostu přes Labe pod Pražskou branou. Hned na to postavili císařští baterii těžkých kusů děl u sv. Jakuba proti hradu a zároveň zahájili útok z východní strany od Malšovic. Již navečer tu vzali vnější linii opevnění a příští den postupovali dále. Založili děla u sv. Antonína a probojovali se až k Mýtské bráně. Prorazili první věží, druhou zapálili. Zůstalo z ní jen torzo, klenutý oblouk – po válce již ani nebyla opravována. V pondělí 20. února 1640 začal generální útok vedený ze všech čtyř stran. Od rána stříleli císařští z těžkých kusů proti městským zdím a baštám, a to s takovou intenzitou, že obhájci uznali marnost dalšího odporu. Kapitulovali a na důkaz toho shodili z městských zdí dolů 12 praporců svých oddílů. Pražskou branou, jež pak byla rychle vyčištěna od trosek a zátarasů, vjeli do města císařští velitelé.

Pokračování II:Přivítala je městská rada, jíž vrátili po krátkém napomenutí klíče od městských bran, a potom se již věnovali odzbrojování poraženého nepřítele. Důstojníky dali uvěznit, jejich majetek a majetek manželek zabavili. Mužstvo bylo rozděleno do císařských pluků. Při přebírání kořisti utrpěli velkou škodu i místní obyvatelé, poněvadž vojáci brali po domech vše, co nalezli. Císařští se tedy nechovali v osvobozeném Hradci o nic lépe než nepřítel. To však neplatilo jen v případě Hradce. O řádění císařských jednotek i na jiných místech však vrchní velení dobře vědělo.
Město bylo zpustošené, některé jeho části se podobaly ruinám. O nic lépe nevypadalo ani jeho opevnění, které podstoupilo zkoušku císařskými děly. V některých místech z něho zbyly jen trosky. Ztráty z bojů nebyly veliké, padlo asi 30 císařských vojáků a kolem 60 Švédů. Vítězové zajali celý pluk švédské pěchoty o 12 praporcích, tzv. Bílý regiment; celkem 500 mužů, dále 200 dragounů, 12 vyšších důstojníků a větší počet nižších. Zmocnili se i značných zásob Švédy ukořistěných – na 5000 strychů obilí, množství mouky a 6000 říšských tolarů. Bojových akcí se na císařské straně zúčastnil i ing. Carlo Cappi, který v rytině situačního plánku města názorně zachytil svědectví o soudobých událostech. Samo dobytí Hradce pak považovali i ve Vídni za významný vojenský úspěch, sekretář císařské rady J. B. Kielmann navrhoval, aby zpráva o něm byla rozeslána do Říma, Benátek, Cařihradu i Branibor, a poznamenal, že tak dobrých zvěstí nebylo v poslední době mnoho. Po svém vítězství zanechali císařští v Hradci posádku o 250 mužích.
II. Další léta války (jen velmi stručně):
V příštích dvou letech pokračoval válečný zápas na půdě Německa. Hradec byl v této době postižen válečnými kontribucemi a stálými přesuny císařských vojsk, které musel vyživovat. Na jaře 1642 Švédové opět zaútočili na České země pod vedením Linharta Torstensona, který převzal vrchní velení po Banérově smrti a rozhodl se vést hlavní nápor na Moravu. Ta byla dosud ušetřena válečného strádání mnohem více než Čechy. Na jaře 1643 se u Hradce soustředila téměř celá císařská armáda. V roce 1644 byli Švédové plně zaměstnáni válkou s Dánskem a teprve po jeho porážce se obrátili znovu do Čech. V bitvě u Jankova 6. 3. 1645 porazil Torstenson císařské na hlavu a pak u Jihlavy překročil hranice Moravy. Plánoval útok na Vídeň, ale spokojil se s obléháním Brna, jehož dobytí mu však nevyšlo. Dne 27. října 1645 se Švédové neočekávaně přiblížili od Pardubic k Hradci, položili se táborem v Zámostí a palbou z padesáti děl se snažili obhájce zastrašit. Ti před tím sami zapálili předměstí. Švédská dělostřelba ve vlastním městě kupodivu nezpůsobila větší škody, jen z kostela sv. Antonína po ní zůstaly pouhé zříceniny. A poněvadž posádka vydatně podporovaná měšťany kladla tvrdý odpor, odtáhli Švédové s nepořízenou dvěma proudy na Smiřice a Jičín. Posádka Hradce byla hned na to posílena o dva pluky císařských a to v obavě, že by se Švédové vedení Torstensonem, poté co získají posily od švédského generála Königsmarka, mohli vrátit a znovu zaútočit. V roce 1646 vydrancoval hradecký kraj švédský polní zbrojmistr Wittenberg, když od Náchoda přes Kutnou Horu táhl na Olomouc. Hradec tehdy uchránilo silné soustředění císařského vojska.
Třicetiletá válka se tou dobou schylovala ke svému konci. O mírových podmínkách jednaly obě strany již od roku 1643. Mezitím se i ostatní vyčerpané země rozhodly k mírovým jednáním, která probíhala od roku 1644 ve Vestfálsku – v Münsteru a Osnabrücku, kde byly 24. 10. 1648 podepsány mírové smlouvy (Vestfálský mír). Definitivní mírová dohoda byla uzavřena po dlouhých průtazích až v červenci roku 1650 v Norimberce a byla radostně oslavována v celé zemi.
Současně s fází posledních diplomatických vyjednávání probíhaly poslední válečné akce, které se přesunuly opět do Čech. Švédové se nejprve 26. 7. 1648 zmocnili Malé Strany, kterou i s Hradem vyloupili. Až do konce října s neúspěchem obléhali Staré a Nové Město. Dopoledne 30. října zaútočili Švédové naposledy a 3. listopadu začali vyklízet pozice. Zároveň byl konec švédského obléhání ukončením třicetileté války i koncem posledních nadějí českých emigrantů.

Dokončení:III. Válečné škody v Hradci Králové:
Tři desetiletí válečného běsnění se podepsalo na celkovém stavu města a jeho obyvatel. Hradec patřil k nejpostiženějším městům u nás. Prudce ubylo obyvatelstva. Před válkou měl Hradec přes 8000 obyvatel, po válce byla situace katastrofální. Podle zpráv z roku 1654 (údaje z berní ruly) byla i ve vnitřním městě celá polovina domů zbořena. Po některých zůstaly jen holé zdi nebo dokonce prázdná místa. Na předměstí byla situace mnohem horší. Zbylo tu pouhých 64 domů. Po 495 domech zůstala památkou jen jména jejich někdejších držitelů, 16 dvorů a 11 obydlí zůstalo pustých. Obě předměstí byla postižena nejvíce. Byly vykáceny veškeré stromy, z luk byl odvezen drn. Vojáci zde rozebraly z domů na otop vše co bylo dřevěné. I zděné a výstavné domy byly silně poškozeny, nebo zničeny. Cihly a kámen byly použity na stavbu nových opevnění a obezdívání náspů. V Hradci a okolí bylo zničeno více než 16 mostů. Z prosebného dopisu Hradeckých místodržícímu ze září 1640 se mimo jiné dozvídáme, že stav městských bran, mostů a hradeb ještě v této době prý přímo ohrožoval kolemjdoucí. Za švédské okupace byl zničen i vodovod, takže si vodu museli měšťané s velkými nesnázemi dovážet z řek. Proto se v té době rozhodla městská rada zřídit na Velkém náměstí vedle Jiříkovy kašny studnu. Opevnění města vyžadovalo velmi rozsáhlé opravy. V roce 1643 pokračovaly práce na vylepšení městského opevnění. Byl zcela zničen kostel sv. Antonína. Ve vnitřním městě neunikly úplné zkáze především stavby, jejichž majitelé uprchli; také ty, jež sloužily jiným účelům, než soukromým. Terčem pozornosti nepřátelských žoldnéřů se tu stala především jezuitská kolej a také škola. Bohatí jezuité však škody rychle odstranili, neplatilo to však o škole, kterou zastínila jezuitská akademie. V roce 1647 byla škola až po vrchol svých zdí zcela zavezena hlínou a rumem, plnila zřejmě díky své vhodné poloze u Soukenické fortny podivnou úlohu jakési bašty, na níž patrně obránci postavili děla. (Podobných „úprav“ bylo asi v Hradci více, ale poněvadž šlo nepochybně o soukromé domy, nedochovaly se nám o nich zprávy). Z této zničené městské školy se dochovalo několik fragmentů kamenných prvků a článků různě profilovaných, které byly vykopány během archeologických prací v areálu bývalého pivovaru v roce 2005. K nejkrásnějším patří fragment renesančního kamenného sloupku a pozdně gotického ostění.
Převážně podle textu J. Mikulky: Dějiny Hradce Králové II./I, především s. 19-26, vyd. Hradec Králové 1994, zpracoval Petr Vasilevskij.

neví tady nekdo co bylo tak před 50-100 lety na místě, kde je ted ulice okružní? pokud víte někdo něco víc, pošlete mi to prosím na e-mail, jhanycka[zavinac]centrum.cz
mockrát díky za každou odpověd , která mi pomůže